Jsou lékaři, kteří léčí tělo.
Jsou terapeuti, kteří pracují s duší.
A pak jsou lidé, kteří tyto dva světy propojují – ne teoreticky, ale skrze vlastní životní zkušenost.
MUDr. Hana Deáková je lékařka a psychoterapeutka. Pracuje s tělem, nervovou soustavou, traumatem i lidským příběhem. V rozhovoru v rámci projektu Ženy na LinkedIn jsme si povídaly nejen o její profesní cestě, ale i o odvaze, mateřství, vyčerpání, přetížení a o tom, kde skutečně začíná uzdravení.
Protože někdy diagnóza nestačí.
A někdy je právě příběh tím nejdůležitějším klíčem.
Od techniky k medicíně. A dál.
Hana původně směřovala k technickému oboru. Matematika a fyzika jí šly, okolí mělo jasno. Jenže jeden náhodný rozhovor s psychoterapeutem krátce před podáním přihlášek všechno změnil.
Rozhodnutí pro medicínu přišlo nečekaně a nebylo jednoduché.
Na lékařskou fakultu se dostala až napodruhé, doslova „zázrakem“ po přehodnocení přijímacího řízení. Jak sama říká, právě tahle zkušenost ji naučila důvěřovat tomu, že některé cesty dávají smysl až zpětně.
Už během studia ale začala cítit, že samotný lékařský diplom není odpovědí na všechno. Že rozumět tělu ještě neznamená rozumět člověku.
Když nestačí rozumět. Je potřeba cítit.
Po nástupu do praxe se Hana vydala dál – ke studiu psychoterapie. Desítky let výcviků, sebezkušenostní práce, investice času, energie i financí. V době, kdy měla malé děti.
Ne proto, že by chtěla „další titul“.
Ale proto, že cítila, že něco pořád chybí.
Zlom přišel ve chvíli, kdy objevila práci s tělem a nervovou soustavou metodu Somatic Experiencing. Přístup, který nepracuje jen s myšlenkami, ale s tím, co si tělo pamatuje. S reakcemi, které nejsou racionální, ale hluboce zakořeněné.
Později k tomu přibyla metoda EMDR, dnes neurobiologicky velmi dobře prozkoumaná, která pomáhá mozku „dokončit“ zpracování silných a zahlcujících zážitků. Nevymazat je, ale uložit tam, kam patří. Do minulosti.
Jak říká Hana:
„Někdy víme, že bychom se neměly bát. A přesto se bojíme. Tělo má svou paměť.“
Mateřství jako největší výcvik
Silnou část rozhovoru tvoří osobní příběh mateřství. Hana má dva syny. Mladší z nich má poruchu autistického spektra a další zdravotní komplikace. Diagnóza přišla až kolem osmého roku.
To, co by jiného člověka mohlo zlomit, se pro Hanu stalo hlubokou životní školou. Ne snadnou. Ale formující.
Velké téma bylo rozhodnutí:
Zůstat doma a „obětovat se“, nebo pokračovat v profesní cestě?
Rozhodla se neobětovat se – a nebýt obětí.
Za podpory odborníků zvolila cestu asistence pro syna a zachování vlastní práce.
Dnes její syn samostatně bydlí, pracuje a žije život, který se co nejvíc podobá životu zdravého člověka. A Hana otevřeně říká, že bez vlastní dlouhodobé terapeutické práce by tuto cestu zvládala mnohem hůř.
Přetížení, úzkosti a tělo, které už nemůže
V terapeutické praxi se Hana setkává s lidmi všech věkových kategorií. Nemá „typického klienta“. Ale všímá si opakujících se témat:
-
dlouhodobé přetížení
-
úzkosti a panické stavy
-
tělesné potíže bez jasné medicínské příčiny
-
lidé, kteří „fungují“, ale uvnitř jsou na hraně
Často jde o generaci vychovanou v přesvědčení, že být hodná, výkonná a obětavá je správně. Jenže nervová soustava to dlouhodobě neunese.
Tělo pak začne mluvit za nás.
Co pomáhá, když je toho moc?
Pro Hanu jsou zdrojem:
-
pobyt v přírodě
-
moře a plavání
-
hudba, tanec
-
blízké, autentické vztahy
-
pocit bezpečí, tepla, zakrytí
A především možnost žít život podle sebe, ne podle očekávání okolí.
I proto v závěru rozhovoru zaznívá jednoduché, ale důležité sdělení:
Dovolte si Vánoce – a vlastně i život – prožívat tak, jak je to dobré pro vás.
Ne podle šablony.
Ne podle „mělo by se“.
Protože někdy uzdravení nezačíná u diagnózy.
Ale u respektu k vlastnímu příběhu.
MUDr. Hana Deáková
je lékařka a psychoterapeutka se specializací na psychoterapii, psychosomatiku a práci s tělem, která ve své praxi propojuje medicínu, psychoterapii a somatické přístupy. Pracuje s metodami Somatic Experiencing a EMDR. www.hanadeakova.cz
🎥 Celý rozhovor
Pokud si chcete poslechnout rozhovor v plné délce, najdete ho zde. Stačí kliknout na obrázek:
